Krásné pondělní odpoledne...
V několika posledních měsících mě bohužel život připravil o několik mému srdci blízkých a důležitých lidí...
S několika z nich už se nikdy neuvidím a jak byl bolestivý odchod, se kterým člověk "počítal", o to bolestivější byl odchod, se kterým nepočítal nikdo. Zůstaly jen vzpomínky a lítost, že času, který jsme spolu strávili, nebylo víc...
Někteří z těch, o které jsem přišla, naštěstí nikam "neodešli". Jsou tu, ale z velmi blízkých se stali méně blízkými. U některých to nesu statečně, u jiných už to tak dobře nejde. U některých jsem se s tím smířila, u jiných doufám, že se to ještě všechno nějak spraví. Myslím a stále doufám, že pokud se naše cesty mají ještě někdy zkřížit, pak se tak stane. A pokud ne, s úctou k tomu druhému poděkuju za čas strávený s ním a popřeju mu hodně štěstí.
I tak chci, aby věděli, že jsou pro mě pořád velmi důležití...
Omlouvám se, jestli jsem někoho rozesmutnila, ale tohle muselo ven...
Mějte se krásně
Nevím, jaké to je, ztratit někoho z rodiny. Musí to být velká bolest :( Přeju hodně štěstí at jí překonáš! Ale co týče těch, co tu zůstali a jsou méně blízcí. Naučila jsem se věřit tomu, že je to z nějakého důvodu, že to tak má být protože už člověk udělal všechno, co se dalo. Držím palce ze všech sil ať Ti jaro přinese novou sílu :)
OdpovědětVymazatDěkuju, Peti.
VymazatMoc ti rozumím, přišla jsem ve 23 letech o tatínka!
OdpovědětVymazatUf, to mě moc mrzí :( Já mám naštěstí zatím rodiče oba, ale bohužel i v mém okolí je několik mladých lidí, kteří přišli o rodiče :/
VymazatMoc mě to mrzí, ale jak říkáš - pokud se mají vaše cesty střetnout, tak se tak stane. Držím palce, ať tuhle nešťastnou dobu nějak překleneš a ať je nový začátek bez těch ztracených lidí co nejméně bolestivý.
OdpovědětVymazatDěkuju ti. Je zvláštní, jak si někdy důležitost člověka uvědomíš až ve chvíli, kdy o něj přijdeš. A myslím tím oba "odchody". Ze všech svých chyb bychom se měli poučit...
VymazatRozumím Ti, já jsem přišla o svoji nejlepší kamarádku (jako kdybych přišla o sestru)- byl to pro mne obrovský šok a vůbec jsem se z toho nemohla sebrat.
OdpovědětVymazatBudu držet palečky, ať se s tím popereš - sama za sebeu mohu poradit jen čas.
Děkuju...
VymazatÁno, vraj čas je najlepší liek, ale keď to aj prestane bolieť, tak v našich srdciach zostanú navždy a nikdy na nich nezabudneme, či už odišli "len" z nášho života, alebo "odišli" zo života všetkých.
OdpovědětVymazatMáš pravdu... Já jsem takový věčný doufálek a jen těžko se smiřuju s tím, že je něco definitivní. A ani se s tím vlastně smířit nechci...
VymazatIvi, moc dobře Ti rozumím. :( Zažila jsem to v poměrně blízké době (3 roky zpět) ztratila jsem tatínka, sestru i bráchy... To vše nezávazně po sobě.
OdpovědětVymazatJe to opravdu hodně těžké se s tím poprat, život je někdy moc krutý. :(
Držím palečky, kočko:*
Kristepane, to je strašný :( Přeju ti, aby se ti smutné události na dlouho vyhýbaly :*
VymazatA děkuju moc!
To je fakt hrůza... :(
VymazatTo je opravdu moc smutné :-(
VymazatJe to smutné, ale už to tak prostě chodí. U lidí, kteří se Ti jen vzdálili, je aspoň ta útěcha, že tu jinak stále jsou.
OdpovědětVymazatO to horší je to u těch, kteří se už nevrátí. Pro mě byl špatný loňský rok, ve kterém jsem přišla o tatínka. Peru se a doufám, že vše už bude jen lepší. A to stejné přeju i Tobě.
V roce 2011 jsem během jednoho měsíce přišla o obě své babičky a svojí 15 letou kočičku...do toho jsem se rozhádala se svou nejlepší kamarádkou. Hodně mi v té době pomáhal přítel. Byl to pro mě strašný rok...až vloni v létě jsme se s kamarádkou usmířily a nalezly opět společnou cestu :-) Přeji spoustu síly a hlavně nejen Tobě, ale i lidem v Tvém okolí.
OdpovědětVymazatTo mě mrzí... Jsem ráda, že se to u vás vyřešilo. To jsou ty cesty, o kterých mluvím - pokud se mají střetnout, střetnou se...
VymazatAhoj Ivi, ráda bych napsala, že čas všechno zahojí, ale ono to neplatí vždycky :( Já jsem před pěti lety přišla o mamku. Držím pěsti...
OdpovědětVymazatSoničko, já jsem to tušila... Kdysi jsem četla příspěvek o černém laku BarryM a myslela jsem si to. Je mi to moc líto... Je špatně, když děti přežívají své rodiče...
VymazatOdchod rodičů je moc smutný, o tom žádná, ale myslím, že děti by své rodiče měly přežívat, opak mě přijde děsivějsí, Ivi.
VymazatDětmi myslím věkovou skupinu, ne rodinný vztah. Takhle by to vyznělo fakt blbě...
VymazatNebudu přispívat do tohohle už tak dost smutného příspěvku dalším, jen bych ráda všem a hlavně Tobě Ivi, chtěla popřát hodně sil! Kamarád mi vždycky říká, že není tak špatně, aby nemohlo být hůř :). A když se ho zeptám, kde je ta hranice nejhoršího, tak řekne, že to se právě asi nikdy nedozvím, takže vždycky si můžu říct "Co když bude ještě hůř"!. Někdy je to nepředstavitelné, ale věřím, že prostě přijdou okamžiky, které vrátí všem úsměv na rty, protože opravdovým štěstím je úsměv. A zrovna Tobě ten úsměv sakra sluší! :)
OdpovědětVymazatDěkuju, kočko. Včera definitivně skončila jedna etapa mého života a já to nesu těžce. Jsou věci, se kterými se člověk smiřuje opravdu hodně těžko a kdo ví, jestli vůbec. Některé věci beru jako svoji životní prohru...
VymazatMi tu zmizel příspěvek. :( :)
OdpovědětVymazatNo, každopádně hodně sil, rozumím tomu, jak Ti je. A všem doufám, že bude zase dobře. Což přeju i Tobě.:)
Koukám, ale v mailu ho přitom mám. Ono tady není víc příspěvků, netuším, co s tím je...
VymazatNicméně ti moc děkuju :*
Zkus se Ivi podívat v Bloggeru do Komentářů-Spam, najít ten komentář a kliknout na Není spam. Mně tam dneska taky jeden spadl...
VymazatMilá Labradooro, Tvůj blog jsem objevila teprve nedávno a moc se mi líbí. Je mi líto Tvých ztrát a přeji Ti, aby Ti život vyvážil tyto bolestné ztráty radostnými nálezy...Źivot se s námi bohužel moc nemazlí. Já zažila ztrátu už v dětství a ve středním věku vlastní vážnou nemoc, a proto fandím každému, kdo bojuje a hledá na světě to pozitivní...hodně štěstí...
OdpovědětVymazatDržím palce, ať se to dá unést a je lépe.
OdpovědětVymazat