Krásný nedělní večer :)
Tak jsem tak dneska přemýšlela nad nesmrtelností chrousta a lehce jsem zabilancovala nad tím, co mi blog vlastně dal a co mi vzal. Ne, nebojte, nemám v plánu blog rušit nebo pozastavovat, je to moje "dítě" a jako takové ho hodlám nadále obstarávat. Ale jako u všeho, i tady je něco za něco...
Jedna z věcí, kterou mi blog dal a které si nesmírně vážím, jsou nově vzniklá přátelství. Získala jsem spoustu nových kamarádek ze všech možných koutů republiky a musím říct, že jsou to vesměs holky naprosto perfektní, skvělé a jsem ráda, že jsem je poznala. Petra, Lucka, Daniela, Péťa, Mirka a spousta dalších :) Získala jsem ale díky blogu i druhou opravdovou přítelkyni, takovou tu spřízněnou duši do nepohody, trpělivou vrbu, kamarádku, parťačku na nákupy, tu, která je mezi prvními, kterým dáte vědět, když se z něčeho radujete a před kterou slzíte, když se zase tak úplně neradujete. Díky, Míšo, jsem strašně ráda, že tě mám :*
Taky jsem díky blogu mohla vyzkoušet spoustu nové kosmetiky, poznat nové kosmetické firmy, navázat spolupráce, kterých si nesmírně vážím a upřímně řečeno jsem dostala i možnost zjistit, že není všechno zlato, co se třpytí a že dokud člověk něco nezkusí, tak o tom prostě nic neví. Osobní zkušenost je nade vše. Už jsem se několikrát přesvědčila o tom, že výrobek, který je vychvalovaný do nebes, byl pro mě katastrofa a výrobek, který je dost rozporuplný, mně sedl, lidově řečeno, jak prdel na hrnec.
Blog je ale taky žrout času a to pořádně hladovej. Nemyslím tím teď jen čas, který věnujete psaní článků ( včetně focení a úpravy fotek ), ale taky je prostě vyloučený být bloggerka a nemít zmapováno, co je nového jinde. Takže najednou zjistíte, že spoustu času věnujete nejen tomu svému blogu, ale především těm "cizím" :D
Chvilku ovšem trvá, než se naučíte dělit ten čas tak nějak správně mezi virtuální a nevirtuální realitu, mezi reálné a virtuální přátele. Já jsem ze začátku věnovala blogu a blogům ostatních bloggerek veškerý svůj volný čas a v podstatě mě to přišlo hodně "draho". Věci, kterých jsem si měla všímat a všimnout, mi nějak utekly pod rukama a i když to třeba nebylo přímou příčinou, hodně se tohle zasloužilo o zásadní změny, které mi obrátily život naruby. Kéž by se daly vzít některé věci zpět... Dnes už je ten přístup jiný. Když se mi prostě nechce, tak nepublikuju, když se mám pověnovat kamarádce, tak jde článek stranou a když nemám nápad, tak to nelovím až z paty a prostě počkám, až mě políbí múza a z článku nebude jen canc na zaplácnutí místa. Odpočatá a dobře naladěná bloggerka je vždycky platnější, než ta, kterou to zrovna nebaví ( a věřte, že je to z těch článků znát ).
Pokud máte blog úspěšnější/známější, pak se vám taky naskytne příležitost zjistit, jak hořkosladcí umí být někteří lidé. Úspěch se leckdy neodpouští a přestože je zatím většinou skutečná dřina, spousta času a i obětí na úkor vlastního soukromí a života, pro tyto lidi jste rozmazlená fiflena a taky se vám to prostřednictvím anonymních komentářů rozhodnou sdělit. Pikantní na tom je, že ten nejúpornější anonym je velmi často člověk z vašeho blízkého okolí, který vám jedním dechem popřeje krásný odpoledne a vzápětí v komentáři oznámí, že jste úplně vypatlaná blbka. Jo jo...
Taky najednou zjistíte, že si všímáte věcí, který jste dřív neviděly. Víc porovnáváte ceny, kvalitu, složení, vůni. Víc přemýšlíte nad tím, co si koupíte. Taky víc pozorujete ženy kolem sebe, účesy, líčení, kombinace oblečení, ale třeba i to, co nakupují. Já se kolikrát nachytala, že když jsem třeba stála v Rossmannovi ve frontě, nakukovala jsem nenápadně do košíků dam přede mnou :) Ne, to není povrchnost, nesoudím ostatní lidi podle vzhledu, oblečení, movitosti, nedělám mezi lidmi rozdíly, protože to z duše nesnáším. Je to jen a jen zvědavost, která za ten rok a 3/4 blogování dostala pořádné grády :D
Během těch bezmála dvou let jste se mnou byly nejen v časech pohody, ale i ve chvílích, které pro mě byly dosud těmi nejtěžšími a nejbolavějšími. Spousta z vás ledacos vytušila a mailem, zprávou na fcb nebo i v komentářích jste mě podpořily. Psaly jste vlastní příběhy, držely pěsti, aby bylo líp. Jste skvělé! Ještě jednou moc děkuju, hodně jste mi pomohly. A kdyby vám bylo ouvej, kdybyste měly pocit, že jste na to samy, napište mi!!
Závěrem bych ráda řekla, že jsem strašně ráda, že jsem tu odvahu sebrala a že jsem 10. ledna loňského roku založila Labradooru. Hodně mi vzala, ale hodně mi i dala. A dokud to jen i trošinku půjde, Labradoora bude fungovat dál. Bude se rozrůstat a bude to dělat pro vás. Bude vás brzy 1.000 a já si toho nesmírně vážím. Vy jste důvodem, motivací, hnacím motorem. Děkuju :)
Mějte se krásně :)
Vaše Labradoora :)
